Na mistrovství České republiky v plachtění, které se s mezinárodní účastí konalo od 26. července do 7. srpna na letišti v Táboře, obsadil Pavel Trybenekr z Aeroklubu Hořice v Podkrkonoší sedmé místo v klubové třídě. Mezi českými účastníky získal dokonce šesté místo, protože na třetí příčku v celkovém pořadí se vklínil britský závodník. Umístění je o to cennější, že se kromě domácí špičky zúčastnili soutěžící z Polska, Rakouska, Slovenska a Velké Británie. Plachtaři v klubové třídě soutěží na starších větroních, jejichž nestejná výkonnost se vyrovnává pomocí handicapových koeficientů. P. Trybenekr létal na německém větroni Rolladen Schneider LS4, vyrobeném v roce 1987.
Během mistrovství počasí umožnilo letět celkem devět disciplín. Jsou dvojího typu. Prvním typem je let na trati dlouhé okolo 300 km s přesně určenými otočnými body. Vyhrává závodník s nejkratším časem, tedy s nejvyšší průměrnou rychlostí; v plachtařsky příznivém počasí soutěžící v klubové třídě dosahují průměrné rychlosti přes 100 km/h. V druhém typu úlohy stavitel trati určí několik širších oblastí, do kterých musí závodník vletět v určeném pořadí během předepsané doby mezi odletem a příletem zpět na letiště, typicky během dvou až tří hodin. Zvítězí ten, kdo dokázal letět nejvyšší průměrnou rychlostí, tedy vlastně ten, kdo se v předepsaném čase dostal do všech oblastí a přitom dokázal uletět nejvíce kilometrů. Závodníci klubové třídy mohou za dvě hodiny překonat i 220 km. Výsledky se bodují a o celkovém pořadí rozhoduje součet bodů ze všech letěných úloh.
Při plachtění musí závodník během letu získávat výšku kroužením ve vzestupném proudění vzduchu, vyvolaném nerovnoměrným ohříváním různorodého zemského povrchu slunečním svitem. Naopak místa s klesajícím prouděním vzduchu musí rychle prolétnout. Detailní trasu letu volí tak, aby se dostal do míst, kde na základě zkušeností a pozorování počasí předpokládá co nejsilnější vzestupné proudy a přitom se příliš nevzdálil od geometricky nejvýhodnější trasy (např. v případě prvního typu úlohy od co nejkratší trasy spojující otočné body). Samozřejmě přitom musí uvážit výkonnost větroně, výkonnější větroň může překlouzat delší oblast bez vzestupného proudění s menší ztrátou výšky nebo může při stejné ztrátě výšky letět rychleji, právě proto se používají handicapové koeficienty.
Pavel Trybenekr vybojoval sedmé místo rovnoměrnými výkony, v jedné disciplíně skončil třetí a dvakrát čtvrtý. Bohužel přišel i smolný sedmý let, kdy se mu nedařilo, příliš pomalu získával výšku potřebnou pro pokračování letu a tím se na trati ve srovnání s ostatním závodníky z popředí startovního pole velmi zdržel.
Sedmým místem se jedná o vůbec nejvyšší umístění hořického plachtaře v celé historii celostátních mistrovství, která se pořádají od roku 1953. Pavel Trybenekr tak úspěšně navázal na dva zisky mistrovského titulu v juniorské kategorii z let 2013 a 2014.
Aeroklub Hořice
Sportovní létání v Podkrkonoší