Aeroklub Hořice

Neváhejte a splňte si svůj sen o létání 🛩️, přijďte se zapsat do kurzu.
Můžete se jen nezávazně přijít podívat a zeptat na detaily výcviku. Naši instruktoři vše rádi zodpoví. 👍
Po příjezdu do areálu volejte na tel. 774 280 010

U příležitosti 85. výročí založení aeroklubu Hořice Vás srdečně zveme na den otevřeného letiště a sraz historické hasičské techniky. Akce se bude konat v sobotu 3.9.2022 od 10:00  na letišti v Domoslavicích.

Fotky z akce:

Neváhejte a splňte si svůj sen o létání 🛩️, přijďte se zapsat do kurzu.
Můžete se jen nezávazně přijít podívat a zeptat na detaily výcviku. Naši instruktoři vše rádi zodpoví. 👍
Po příjezdu do areálu volejte na tel. 774 280 010

V roce 2021 jsme za významné finanční pomoci od Královéhradeckého kraje provedli rekonstrukci betonového základu pod vodící lištou hangárových vrat a přilehlého betonového plata před hangárem.

Tímto Královéhradeckému kraji děkujeme za poskytnutou dotaci, bez níž bychom nebyli schopni výše uvedenou rekonstrukci provést.

Aeroklub Hořice v Podkrkonoší

Na mistrovství České republiky v plachtění, které se s mezinárodní účastí konalo od 26. července do 7. srpna na letišti v Táboře, obsadil Pavel Trybenekr z Aeroklubu Hořice v Podkrkonoší sedmé místo v klubové třídě. Mezi českými účastníky získal dokonce šesté místo, protože na třetí příčku v celkovém pořadí se vklínil britský závodník. Umístění je o to cennější, že se kromě domácí špičky zúčastnili soutěžící z Polska, Rakouska, Slovenska a Velké Británie. Plachtaři v klubové třídě soutěží na starších větroních, jejichž nestejná výkonnost se vyrovnává pomocí handicapových koeficientů. P. Trybenekr létal na německém větroni Rolladen Schneider LS4, vyrobeném v roce 1987.
Během mistrovství počasí umožnilo letět celkem devět disciplín. Jsou dvojího typu. Prvním typem je let na trati dlouhé okolo 300 km s přesně určenými otočnými body. Vyhrává závodník s nejkratším časem, tedy s nejvyšší průměrnou rychlostí; v plachtařsky příznivém počasí soutěžící v klubové třídě dosahují průměrné rychlosti přes 100 km/h. V druhém typu úlohy stavitel trati určí několik širších oblastí, do kterých musí závodník vletět v určeném pořadí během předepsané doby mezi odletem a příletem zpět na letiště, typicky během dvou až tří hodin. Zvítězí ten, kdo dokázal letět nejvyšší průměrnou rychlostí, tedy vlastně ten, kdo se v předepsaném čase dostal do všech oblastí a přitom dokázal uletět nejvíce kilometrů. Závodníci klubové třídy mohou za dvě hodiny překonat i 220 km. Výsledky se bodují a o celkovém pořadí rozhoduje součet bodů ze všech letěných úloh.
Při plachtění musí závodník během letu získávat výšku kroužením ve vzestupném proudění vzduchu, vyvolaném nerovnoměrným ohříváním různorodého zemského povrchu slunečním svitem. Naopak místa s klesajícím prouděním vzduchu musí rychle prolétnout. Detailní trasu letu volí tak, aby se dostal do míst, kde na základě zkušeností a pozorování počasí předpokládá co nejsilnější vzestupné proudy a přitom se příliš nevzdálil od geometricky nejvýhodnější trasy (např. v případě prvního typu úlohy od co nejkratší trasy spojující otočné body). Samozřejmě přitom musí uvážit výkonnost větroně, výkonnější větroň může překlouzat delší oblast bez vzestupného proudění s menší ztrátou výšky nebo může při stejné ztrátě výšky letět rychleji, právě proto se používají handicapové koeficienty.
Pavel Trybenekr vybojoval sedmé místo rovnoměrnými výkony, v jedné disciplíně skončil třetí a dvakrát čtvrtý. Bohužel přišel i smolný sedmý let, kdy se mu nedařilo, příliš pomalu získával výšku potřebnou pro pokračování letu a tím se na trati ve srovnání s ostatním závodníky z popředí startovního pole velmi zdržel.
Sedmým místem se jedná o vůbec nejvyšší umístění hořického plachtaře v celé historii celostátních mistrovství, která se pořádají od roku 1953. Pavel Trybenekr tak úspěšně navázal na dva zisky mistrovského titulu v juniorské kategorii z let 2013 a 2014.

V létě 2017 se na našem letišti natáčel film jménem Narušitel, jehož děj je zasazen do leteckého prostředí. Mladý režisér David Balda a jeho tým natočili napínavý film s krásnými letovými záběry. Pro nás jako aeroklubáky to byla zajímavá podívaná a mohli jsme tak trochu nahlédnout pod pokličku poněkud jiného koníčku než vykonáváme. Film Narušitel vyšel nedávno na DVD a kdo bude mít zájem, tak ho ve své prodejně filmů nebo na internetu určitě najde 🙂

Začátkem května v našem aeroklubu po pětatřiceti letech dolétal L 13 SE OK-4606 výrobní číslo 84007. Do Hořic přišel jako L 13 SW z první postavené série v roce 1984 jako stroj přidělený tehdejšímu Východočeskému krajskému aeroklubu Svazarmu (Poznámka pro později narozené. Svaz pro spolupráci s armádou neboli Svazarm byl organizací, která sdružovala tzv. branné sporty, ke kterým bylo zařazeno i létání a parašutismus, a jediná směla vlastnit a provozovat odpovídající techniku. Svazarm měl pevnou celostátní strukturu, krajské aerokluby představovaly nadřízenou složku místních aeroklubů.) Krajský aeroklub Vivat formálně přidělil místnímu aeroklubu Svazarmu Hořice v Podkrkonoší, ale prakticky byl používán krajskými plachtařskými inspektory (obdoba dnešních examinátorů) z povolání k přeškolování dobrovolných funkcionářů místních aeroklubů, včetně hořického, spadajících pod Východočeský krajský aeroklub. Postupně, jak byly do jednotlivých východočeských aeroklubů z výroby dodávány další Vivaty, byl stále více využíván členy aeroklubu Hořice. Samozřejmě, vzhledem k tomu, že na letišti Hořice současně s naším aeroklubem sídlil i krajský aeroklub, byl dále příležitostně využíván touto nadřízenou složkou.

V této době, pravděpodobně z rozhodnutí vedení aeroklubu Hořice, létali na Vivatu pouze plachtařští instruktoři s tím, že ho nelétali ani ti instruktoři, kteří současně létali jako motoroví piloti. Plachtaří „neinstruktoři“ na Vivatu v Hořicích létali naprosto výjimečně, ale stav se velmi pomalu začal měnit.

Situace se radikálně změnila se zánikem Svazarmu počátkem 90. let minulého století. L 13 SW se stal majetkem našeho aeroklubu. Nevěděli jsme si s ním moc rady, za předchozího režimu byl běžným aeroklubákům dostupný velmi omezeně, tudíž jej létalo poměrně málo členů aeroklubu Hořice a vzhledem k přístupu předchozího vedení aeroklubu Hořice byl i poměrně nepopulární jako „letadlo pro funkcionáře“. V létě 1993 tak byl určen k prodeji, ale vážné poškození při nepodařeném přistání při posledním letu před prodejem transakci zhatilo.

Vivat byl opraven a už u nás zůstal pro svou dostupnost pro plachtaře, došlo totiž k radikálnímu posunu v pohledu na to, kdo a za jakých podmínek s ním může létat. Běžným plachtařům se otevřela možnost seznámení se základy motorového létání a mohli si dopřát létání i v netermické dny, navíc se pravděpodobně značně zlepšily jejich navigační schopnosti. V podstatě umožnil motorové létání ve zjednodušené podobě a bez nutnosti tehdy velmi náročného přezkoumání zdravotního stavu Ústavem leteckého zdravotnictví, povinného pro začínající piloty motorových letounů. Postupně se stal velmi oblíbeným typem a vzhledem k relativně nízké ceně letové hodiny se stal, na rozdíl od letounů, téměř jediným letadlem, které bylo využíváno pro delší navigační lety. Občas zavítal i na hodně vzdálená letiště, např. Frýdlant nad Ostravicí nebo Břeclav, nebo na navigační soutěže.

V říjnu 2009 byl odstaven a opět prodáván, protože by bylo třeba provést nákladnou generální opravu motoru. Jeho místo zaujal OK-4602, tehdy již přestavěný na elektrifikovanou verzi SE, pořízený z Plzně-Letkova za cenu, která se blížila ceně opravy motoru. Tento Vivat byl ale natolik poškozen při přistání v terénu po zastavení motoru pro nečistotu v palivu, že se ukázalo jednodušší vrátit se k OK-4606, který zůstal naštěstí neprodán a uskladněn.

OK-4606 byl s využitím dílů a agregátů z OK-4602 přestavěn na verzi SE (první let po přestavbě 10. května 2013), elektrifikované provedení s elektrickým spouštěčem, což dále rozšířilo jeho využitelnost, protože posádce s jedním pilotem umožnil odlet z cizího letiště nezávisle na pomoci místních. Zároveň dostal motor Mikron IIIB, který se vyznačoval nejen vyšším výkonem, ale i nižší náročností z hlediska sledování teplotního režimu, byl rovněž vybaven tlumičem a topením, všechny úpravy zvýšily komfort pilota a navíc se snížila hluková zátěž okolí.

Vivat byl intenzívně využíván, létalo na něm přes dvacet pilotů, včetně několika „čistých motorových pilotů“, kteří využili možnosti létat s kvalifikací soukromého pilota letounů s Vivatem jako s motorovým letounem. Vivat ročně pravidelně nalétal okolo sta hodin.

Jeho čas se nachýlil letos na jaře, kdy dolétal do generální opravy motoru a čtyřsethodinové revize draku. Jejich nákladnost, spolu se stále většími problémy s dostupnosti náhradních dílů pro drak i motor, vedla pro některé z aeroklubáků k bolestnému rozhodnutí nahradit Vivat jiným typem motorového kluzáku. Původní výrobce letadla sice stále existuje, ale již dávno se věnuje výrobě jiných typů letadel a síť původních dodavatelů dílů na drak se také rozpadla. Po diskuzích zvažujících různé varianty, ultralehký letoun, opravu Vivatu nebo nákup Vivatu s dostatečnou zásobou hodin, byla zvolena náhrada Vivatu jiným typem motorového kluzáku. Typem výrazně modernější konstrukce s mladším rokem výroby, tím i s jednodušší údržbou a jednodušším zajištěním náhradních dílů a oprav, a pokud možno schopným výpomoci při vlekání lehčích větroňů.

Jediným typem rozumně splňujícím požadavky se ukázal v Rakousku stavěný kluzák HK36 Super Dimona ve verzi s motorem Rotax o výkonu alespoň 74 kW (100 k), které ovšem nejsou za pro nás přijatelnou cenu příliš k mání. S notnou dávkou štěstí se však vhodnou Super Dimonu (HK36 R vybavenou v Německu oficiálně motorem o 100 k místo původního 80 k a vlečným zařízením) podařilo poměrně rychle, vzhledem k poptávce po takových letadlech v Evropě, pořídit. Ještě ani neoschly nostalgické slzy za Vivat („proč jen jsem na něm ještě nestihl poslední rozlučkový let?“ jsme slyšeli od nejednoho z jeho mnoha příznivců) a po heroickém tisícikilometrovém přeletu kolegů z francouzského aeroklubu v Compiègne Super Dimona F-CAVV hangáruje od 18. května na našem letišti.

Zbývá instalovat radiostanici, provést předepsanou prohlídku, vyřídit administrativní formality a naše nová OK-3606 bude moci vyrazit do vzduchu. Podle prvních ohlasů se zdá, že smutek po Vivatu bude Super Dimonou brzy zažehnán.

Vivat L 13 SE OK-4606 je nabídnut k prodeji. Přejeme mu za tolik krásných chvil, které nám poskytl, další bohatý letecký život. Věkem i počtem hodin potenciálně k dispozici na to stále má, jen roste náročnost udržení v provozu. A můžeme se těšit, že naše nové krásné letadlo nám dopřeje ve vrchovaté míře totéž, co jeho předchůdce.

Pavel P. a Zdeněk P.

V tomto článku bych se s Vámi rád podělil o to, jak jsem se vlastně dostal k létání a jak mi Hořický aeroklub umožnil splnění dětského snu o létání.
Letadla mě provází celý život. Vášeň pro cokoliv co letí vzduchem, jsem měl už v době, která ani není v mojí paměti, ale když se podívám na staré fotky, kde mi jsou odhadem 2 roky, tak už v ruce držím malé letadýlko, sedím na křídle letounu na Pardubické aviatické pouti, nebo jsem vyfocen s RC modelem mého táty. To právě on je jednou z hlavních postav, která mě ovlivnila a nasměrovala k létání.